Výcvik psa od muže nebo ženy?
[27.01.2009] Vážená paní Brunclíková, reaguji na Váš e-mail, kde jste mě nabídla možnost docházet s Kimem do kurzu do Troje nebo nechat si Kima vycvičit u Vás doma. Protože moji známí si nechali kdysi psa cvičit a viděl jsem, že je poslouchá, taky už jsem o této možnosti přemýšlel. ...
Vážená paní Brunclíková, reaguji na Váš e-mail, kde jste mě nabídla možnost docházet s Kimem do kurzu do Troje nebo nechat si Kima vycvičit u Vás doma. Protože moji známí si nechali kdysi psa cvičit a viděl jsem, že je poslouchá, taky už jsem o této možnosti přemýšlel. Ještě to zkusím sám nebo půjde do výcviku. Zvažuji však spíše možnost nechat si psa cvičit od chlapa, když mám velkého psa. Myslím si, že není možné, aby žena zvládla fyzicky těžkého psa. S pozdravem Karel ...
Máte psa a teď možná přemýšlíte o tom, jestli ho máte cvičit – učit – vychovávat. Většina lidí si myslí, že cvičení a učení a výchovu zvládnou sami. Taky jsem si na střední škole myslela, že si vlasy nejlépe ostříhám sama ... protože jsem díky tomu celou střední školu nechodila s žádným klukem, měla jsem poměrně dost času a věnovala jsem se psům na cvičáku. Až časem jsem zjistila, že nejlepší bude, když svoje vlasy svěřím kadeřnici a budu se věnovat tomu, čemu opravdu rozumím – psům. Ještě bych dodala, že psy nestříhám.
Ambra Professional byla oficiálně registrována v lednu 1996, ale výcvikem psů se zabývám asi od roku 1980, kynologický klub Troja - Stromovka. V roce 1987 jsem začala učit majitele psů v kynologickém klubu Březiněves, Praha 8. V té době jsem už chodila ke kadeřnici a kluky jsem měla dokonce dva najednou. Kynologií jsem se zabývala velmi intenzivně ...
Dokonce i v průběhu mateřské dovolené ( to jsem ještě neměla hospodyni !) jsem cvičila psy pro vojáky na Grabštejn, jednalo se jen o německé ovčáky a obranu. Ačkoliv jsem pracovala i s velmi tvrdými psy, nemusela jsem na ně vrčet a kousat je, asi to bude tím, že mě učili kynologickým praktikám staří pejskaři a vystačila jsem si se stahovákem, pevnými botami a je mě moc líto, ale tak to bohužel je. Pokud po zákuse do rukávu dospělý pes tvrďák, navíc skoro neznámý pustí rukáv a jde v afektu do mě, není jiný způsob, jak si psa podřídit. Občas jsem totiž měla telefonáty z tehdejšího útulku Klukovic, že Policie přivezla do útulku psa plemene německý ovčák, který je agresivní a na utracení. Protože mě bylo psů líto, trénovala jsem s nimi obrany a dále je předala do služby vojákům, kde psi hlídali věznice. Protože nebyla pro tyto psy jiná šance, udělala jsem to pro ně a psi dožili ve slušném prostředí vojenské jednotky, s péčí veterináře a s péčí odbornou.
Zastávám názor, že dobrý cvičitel psa není pokousán a pokud k tomu dojde, je to chyba člověka, který psa cvičí a něco neodhadne či posoudí špatně.
Pokousal mě jen jeden jediný pes, Bono, německý ovčák. Jednou mě zatelefonovali z útulku v Klukovicích, že jim v noci přivezli psa, který pobíhal kdesi v Nuslích, utekl do činžovního domu do sklepa a napadal a pokousal kluky od policie, kteří pro psa jeli. Protože v útulku věděli, jakou prací se zabývám, psa mě nabídli, jinak byl na utracení. Chtěla jsem psa zachránit a odvezla ho k nám domů, synovi byly v té době dva roky a až doma jsem zjistila, že pes nenávidí děti. Nicméně pes byl po dobu výcviku od syna oddělen a kdo riskuje v konfliktu pes – dítě ve prospěch psa je podle mě trošku víc divný. Shodou okolností jsem se později dozvěděla podrobnosti o odchytu Bona od kamaráda Jirky Krotila, který byl odchytu přímo přítomen, protože měl ten den službu.
Trénink Bona šel podle přepokladů a jednou jsem si udělala s Bonem výlet na Sázavu, protože mě bylo jasné, že si výlet k řece pravděpodobně ve svém životě už neužije – v příštím zaměstnání ho čekaly ho vojenské povinnosti a brzy si pro něho měli přijet z Grabštejna. ( Pro znalce bych ráda dodala, že jsem psa na Grabštejn nevezla k přezkoušení, ale měla jsem to zařízené naopak :)) - jezdili za mnou.) Byli jsme tedy s Bonem na výletě, prošli se, potom jsem psa přivázala ke stromu, šla se vykoupat do řeky, vylezla z vody a šla ho nahatá pochválit, jak pěkně čekal. Pes se mě zakousl do ruky. Z legrace jsem později vtipkovala na svůj účet, že pes se lekl mé nahoty, ale vím, že příčina byla jinde. ( Navíc jsem v té době hanbatá vypadala fakt dobře. ) Ale dodnes mám na pravém zápěstí pěknou jizvu, za kterou si vlastně mohu sama.
Mám 14 let po mateřské dovolené a o čtrnáct let více praktických zkušeností, než tehdy, když jsem měla na pár měsíců Bona a věnovala se typově podobným psům. Preferuji etologický přístup a mohu Vás ujistit, že při převýchově psa má větší význam znalost a praxe než síla a pohlaví. Mimochodem, v psí škole se na tréninku psů podílejí i muži, přesto se domnívám, že mě zbytečně podceňujete.
