Výcvik psů

Jak naučit psa, aby toleroval kočky?

[27.01.2009] ... jak uvěřit psům, kteří tvoří smečku, že se kočka nežere? Když jsem u toho, může už kotě okusovat Kazanovi uši, Daník na něj také jenom kouká. Ale jak je kočka na zemi, okamžitě se k ní vrhají a začínají ji honit. ...

... jak uvěřit psům, kteří tvoří smečku, že se kočka nežere? Když jsem u toho, může už kotě okusovat Kazanovi uši, Daník na něj také jenom kouká. Ale jak je kočka na zemi, okamžitě se k ní vrhají a začínají ji honit. Zkoušíme to jen v obýváku, kde má kotě plno schovek, ale nelepší se to. Představa, že bych kočku pustila se psy na zahradu mi tak připadá ještě opravdu vzdálená. Přitom kotě je bystré a opatrné, ale proti dvěma psům nemá šanci....

To mě přimělo vzpomenout si, jak k nám do rodiny přišel první kocour Alf.

Stalo se to před čtrnácti lety, byli jsme na dovolené se psy a německá ovčačka Haidinka chytila myšku a donesla mě ji jako aport. Živou, s pochroumanou nohou. Tak jsem myšku dala do plastové přepravky, poučila jsem syna o lásce ke všem tvorům a vysvětlila jsem mu, že milou myšku musíme zachránit, protože má nemocnou nožičku a stala by se kořistí prvního dravce. Myšku jsme si krmili, ochočili ji a odvezli do Prahy.

Druhý den po příjezdu ochočená myš s náhle zázračně zahojenou nožičkou opustila námi dodané terárium a zabydlela se v našem panelovém 3+1/L teráriu. To, že žije a bydlí s námi jsme poznali brzy – nešel telefon. Milá myška byla asi telefonní specialistka a překousala drát. A druhý den znovu. A další den znovu. Pořád nám nešel telefon a chodila jsem kupovat nové spojky a opravovalo se a hádali jsme se. Byl to přece můj nápad – vézt myš do Prahy. Oponovala jsem výchovným efektem, který měl můj čin přinést. Potom jsem rezignovala – dobře, seženu někde kočku, ať myšku chytí. Myslela jsem si, že sehnat kočku bude jednoduché, ale opak byl pravdou.

Všichni moji známí krmili kočky granulemi a paštičkami a zapřisáhli se, že jejich kočka myš nechytí. Měli pravdu. Chtěla jsem si půjčit kočku v útulku a nakonec jsem objevila paní Kočkovou (jmenovala se určitě jinak, ale měla doma a na zahradě asi třicet koček), ke které jsem si jela kočku myšilovku vypůjčit a nějak se stalo, že jsem si odvážela pětiměsíčního zrzavého kocoura, který byl zaručený myšilov (paní mě i předváděla, jak kocourek loví, jak vždycky z toho okna skočí na zahradu a už jí nese myš ...) natrvalo, jak jsem paní Kočkové slíbila.

Přinesla jsem zaručeného myšilova domů a položila jsem všechny psy tvrdým příkazem lehni – zůstaň na obrovský pelech v obýváku. Německá ovčačka Haidinka, doga Arinka a šarpejka Claudie byli poté poučeny mým pro tuto chvíli vysokým a pištivým hlasem ve snaze o jejich dobrou náladu, že je to KAMARÁD. Měla jsem Alfa v náručí a dala jsem ho holkám očichat, některé ho i přátelsky olízly. Vzpomínám si na ten večer, jako kdyby to bylo včera – všechny holky způsobně ležely a ,,usmívaly se" psím úsměvem, sedla jsem si na gauč vedle manžela, také se usmála, jak jsem to bravurně zvládla a řekla holkám vesele : ,, Volno !"

Nastala mela.

Potom manžel chtěl, abych kocoura hned odvezla zpátky. Řekla jsem mu, že je náš.

Potom kocour bydlel v kuchyni za zavřenými dveřmi. V průběhu dalších dní a týdnů si na sebe naši psi a kocour Alf zvykli. V průběhu dalších let si na sebe zvykli tak, že kocour spal se psy, stal se panem docentem a vyučoval v psí škole celých dvanáct let. Stal se z něj kocour – učitel a fackovač psů s velkým sebevědomím, který dokonce běhal naproti novým psům, aby je mohl zfackovat a chytil za to nejednu do kožichu ode mně, protože jsem se o něj bála. Stal se totiž mou první kočkou a první kočka, to je něco jako první láska.

Dnes mám už jiné kočky a žijí s námi i s borderkami a se starou šarpejkou Claudií a se psy, kteří bydlí u nás. A protože co kočka, to jiná povaha, napíšu Vám o jejich příchodu k nám a seznámení se psy třeba příště.

A představte si, že teprve několik měsíců po příchodu Alfa jsem našla v naší panelákové špajzce mrtvou a vypasenou myš. To, že u nás bydlí jsem věděla jen já (prostě luxujete, vytíráte a malá černá hovínka ji prozradila). Alf jí nikdy neublížil a myška zesnula pod poslední poličkou, kde měla hnízdo, zrní a vodu. Nikdy už žádný kabel nepřekousala.

Kdybych měla sepsat Pravidla pro začátek výchovy psa a kočky v jedné domácnosti

vypadala by asi takhle:

1. Pokud je Váš pes menší než Vaše velká dospělá kočka, hlídejte psa.
2. Pokud máte psa se sklonem lovit a zabít kočky, ještě jednou zvažte, zda je vůči oběma zvířatům rozumné mít je v domácnosti najednou.
3. Pokud je Vaše kočka mladá, bojí se psů a Váš pes ji chce pronásledovat s možnými nekalými úmysly - oddělte je a doufejte, že si zvyknou. Kočka musí mít vždy dostatek prostoru a skrýší :vyříznuté díry ve dveřích domu, kůlny, garáže nebo stromy, střecha na kterou vyskočí. Pozor: je kočka dostatečně rychlá, aby psovi utekla ? Malé kotě to nemusí zvládnout a ohlídat je odděleně musíte zatím Vy, než kotě doroste.
4. Snažte se trávit čas se svými zvířaty dohromady, klidně kočku na klíně – ale pamlsky je oba podělujte spravedlivě. Psa při tom můžete trošku povelovat – sedni, dej pac a připravte si na Vaše sezení nějaké fajn dobrůtky, tahle hra by je mohla bavit.
5. Při každém pronásledování kočky okamžitě zakročte a zakažte svému psovi, aby kočku honil (Zakřičte hromovým hlasem FUJ, hoďte po psovi klíče, botu – nechcete mu ublížit, ale musíte bránit kočku)
6. U některých psů neuškodí, pokud s nimi budete pravidelně každý den procvičovat poslušnost na vodítku vedle kočky (která zrovna jí z misky, když nebude povahou provokatérka postávající).
7. Dávejte jim krmení odděleně – Váš pes si kočku asi nebude chtít pustit k misce a požene ji, navíc by Vaší kočce asi snědl její jídlo. Nesnažte se jedné straně okatě přilepšovat, aby na sebe nežárlili.
8. Dopřejte oběma stranám dostatek času, aby si na sebe zvykli.

Z předcházejících bodů je jasné, že vychováván bude hlavně pes, ale kočky umějí přiběhnout na zavolání a pochopí i zákazové FUJ, tu svou to můžete naučit také, pokud se Vám chce. Někdy se stává, že Vaše zvířata vytvoří zvířecí smečku, která spí a odpočívá a jí a žije pohromadě bok po boku.

Chce to čas a velice záleží na povahových vlastnostech jedinců. Samozřejmě záleží i na velikosti a rychlosti psa a kočky – nesmíme zbytečně riskovat, že kočce bude ublíženo. A počítejte s tím, že jestli se strhne nějaká divočina a běžíte kočku zachránit, podrápe VÁS – tak to prostě na světě chodí, některé začátky jsou těžké :)).

Myslím, že na toto téma jsem nevyčerpala všechny rady a snažila jsem se jen poskytnout velmi obecný návod.